Dobrý den,
Ráda bych Vás požádala o názor na chování mého syna. Je mu nyní 18 měsíců (narozen 12dní po termínu, císařským řezem kvůli přenášení a nezdařenému vyvolání porodu – zcela zdráv). Jde o to, že i při sebemenším napomenutí (např. nechoď ke schodům!, necucej kamínky!, neběhej k silnici!...) dostane syn vyložené záchvat vzteku. Začne šíleně ječet, nepláče, prostě ječí až uši zaléhají, prohne se v zádech a celý se našponuje a to nejhorší je, že se začne tlouct pěstmi do hlavy a pokračuje tak, že mlátí hlavou do zdi a pak se předkloní a tluče hlavou do podlahy… Vím, že se doporučuje vztekání jednoduše ignorovat, ale jistě chápete, že toto ignorovat nelze, vždy spěchám mu v tom zabránit – no a následuje další divná věc – syn se snaží mě chytat a kousat. Vyloženě se se mnou pere a kouše a kouše. Nic ho v tu chvíli nezajímá. S manželem jsme postupně vyzkoušeli různé finty, např. odvedení pozornosti, domlouvání po dobrém, vysvětlování, slíbení bonbónku, pevné objetí, pocákat tváře kapkami ledové vody no a koneckonců i proutkem jsme ho švihli. Nezdá se však, že by něco z toho mělo na syna nějaké účinky. U svých známých jsem nikdy neviděla, že by se jejich děti takto chovaly a navíc čím dál víc slýchám názory, že toto zřejmě není úplně normální, neškodné vztekání.
Dočetla jsem se o autismu a něco z toho na mého syna tedy sedí: nemluví, ke štěstí mu stačí kamínky místo hraček, pak ty zmiňované záchvaty vzteku, také se hryže do rukou až má modřiny…, je, myslím, šikovný a chytrý (chodí od 9ti měsíců, umí již od roka zapnout a ovládat televizi, rozumí všemu co říkáme, od roka umí poznat a zasunovat tvary, velmi brzy uměl strkat korunky do prasátka,… a do nekonečna by si vydržel hrát tak, že dává autíčka do řady a znova a znova….
Pomalu se bojím s ním kamkoli jít, scény jsou velmi nepříjemné a mně už docházejí nápady jak účinněji ho vést ke slušnému chování. Nevím, proč je tak zlostný. Tulit se nechce, to ho vždy rozčílí a přitom jsem si jistá, že od nás má lásky dostatek. Napadá Vás nějaký spásný nápad, prosím?

Dobrý den paní magistro, ráda bych se zeptala, kdy dítě rozlišuje realitu od imaginárního světa pohádek. Náš 4,5 letý syn "žije" příběhy z pohádek, vydrží hodiny trávit přehráváním scének z pohádek se svými hračkami. Má dobrou paměť a tak to doslovně odříkává a přitom si hraje. Rád taky zapojuje do svých her i okolí - převážně tedy mě a když třeba nevím, co se právě v oné pohádce dělo, tak mi napovídá: Musíš se mě zeptat... a když se ho tedy zeptám, co požaduje, tak pokračuje ve svém "monologu" dál. Někdy se ztotožňuje s postavami a např. když v pohádce bylo "točím se, protože jsem rak" tak on říká "točím se, protože jsem Erik". Taky jiné fráze z pohádek používá v běžném životě (někdy to působí komicky, když na jednoduchou otázku např. "Chceš ještě jahody?" odpovídá "Je na čase, abys mi už přestala dávat ty jahody."). Je od malička povahou spíše introvert, dětskou společnost nevyhledává, spíše společnost dospělých. Je to vůbec "normální"? Děkuji za odpověď. Hezký den.

Dobrý večer, ráda bych věděla jestli je normální, že moje 6 ti měsíční dcera nepoznává své rodiče. Je veselá a celý den se jen nádherně usmívá, ale na všechny stejně. Jsem s ní celé dny, otec když se vrátí domů. Občas - tak jednou za měsíc - ji hlída teta a zhruba 3x týdně chodíme k babičce na necelé dvě hodiny. Dnes jsem se vrátila z výletu po 8 hodinách a má dcera mne přivítala jako každého jiného. Usmála se a hotovo. Nezářila, nejevila známky toho, žeby viděla "maminku". A tak by mne zajímalo jestli je to normální nebo někde dělám chybu? Celkem mne to zranilo. Děkuji Pavla

Dobrý den paní magistro, je mi 29 let,minulý rok v srpnu jsem byla na konizaci čípku, na kontroly chodím pravidelně a vše je v pořádku, paní doktorka mi řekla, že můžu otěhotnět za 3-4 měsíce, povedlo se to o trošku později, ale myslím si, že je to lepší .. nyní jsem v 11tt, ale přes všechny tyto pozitivní zprávy mne nějak přepadl strach z komplikací při porodu a strašně se bojím toho nejhoršího, je to moje první těhotenství a místo abych si ho užívala, tak se pořád něčeho bojím, nevím co s tím, jsem jediná kdo má tyhle obavy nebo je to v těhotenství běžné ? nebo to jsou hormony ? poradila byste mi prosím co s tím ? moc děkuji

Dobrý den,chtěla bych se zeptat jak ukončit kojení.Dcera se narodila ve 36.týdnu vážila 1600g,měřila 43cm,v září jí budou 3 roky, ale stále vyžaduje kojení někdy i přes den jen na uklidnění ,ale vždy před usnutím,tak že u prsu usne, neměla nikdy dudlík ani lahev.V září jde do školky,ale nechce se vzdát mlíčka,nevím jakým způsobem ji to odnaučím chtěli jsme ji dát spát k babi,tak souhlasila,ale jak přišel večer ,tak půjde,ale jen s maminkou.Předem děkuji za radu.